Projekt Malá Paříž vznikl v roce 2010, kdy se každou druhou neděli odpoledne konaly v Altánu a večer potom i na terase za Zahradním domem hudební produkce. Projekt vznikl hlavně z toho důvodu, že jsem se začal zajímat o okolí kavárny v Zahradním domě a o Zahradní dům vůbec. Pominu-li krásnou polohu Zahradního domu a jeho historii, ke které se ještě vrátím, upoutal mou pozornost především poblíž stojící Altán s unikátními zvukovými vlastnostmi. Vzhledem k tomu, že pro Malou Paříž je Altán klíčovou stavbou, budu i nadále v tomto slovu používat na začátku velké písmeno :-).

   Než jsem tam začal provozovat hudební vystoupení, chodila do Altánu pouze různá individua i spořádané rodiny s dětmi tleskat, pískat, dupat - prostě vytvářet hluk, protože se jim líbilo, jak se ten hluk pěkně zvýrazňuje. Zvláštností tohoto Altánu je totiž kulatá střecha a strop, který z jakýchsi stavitelských důvodů, kterým nerozumím (ale rád se poučím a dám na stránky), vytváří v prostoru Altánu echo a znásobuje vydávaný zvuk. Ven z Altánu se pak tento zvuk nese podstatně tišeji, než zní uvnitř. Na tomto místě bych rád poděkoval někomu, kdo si všiml, že sloupy altánu jsou počmárány nějakým vandalem (jehož značku nesou i jiné objekty v Teplicích a na jehož dopadení by měla být vypsána odměna...) a nově je přetřel.

   Okamžitě jsem začal s osvětou mezi svými známými a všechny své návštěvy jsem vodil do Altánu a tam jim zpíval. Musím říci, že řada Tepličanů ví, že v Altánu je "všechno víc slyšet", ale jen velmi malé procento z nich si zkusilo v Altánu zazpívat či zahrát. Dozvěděl jsem se, že původně Altán sloužil pro hudební produkce, kdy kolem byly stolky a v altánu hrála muzika. Muzikanti uvnitř si produkci užili, nerušilo je povídání přítomných posluchačů a posluchači zase byli rádi, že jim k posezení hraje příjemná hudba a přitom si mohou povídat - něco jako když si pustíte svou oblíbenou stanici v rádiu a uděláte si pohodlí u kávy.

   Začal jsem přemlouvat všechny své kamarády muzikanty, aby občas přijeli zahrát si a zazpívat do inkriminovaného Altánu. Zároveň jsem  uskutečnil první pravidelné venkovní hudební produkce v Altánu. Cílem těchto produkcí bylo oživit prostor za Zahradním domem, který v minulosti býval místem odpočinku a setkání lázeňských hostů i Tepličanů. Bylo zajímavé sledovat, jak návštěvníci Zámecké zahrady automaticky mění směr své nedělní vycházky ke zvukům hudby, sedají si k připraveným stolkům či na okolní lavičky a vychutnávají si neočekávanou produkci. Všechny vystupující jsem upozorňoval na to, že posluchači mohou v průběhu jejich vystoupení přicházet i odcházet a charakter celé akce připomíná spíše pouliční muzicírování než klasické hraní na koncertech. Ohlasy na tyto akce byly vesměs velmi pozitivní a pro rok 2011 jsem se rozhodl provozovat Malou Paříž každou neděli. I ten, kdo nebude sledovat program na našich stránkách bude vědět, že každou neděli se v Zahradním domě něco děje. Věřím (a čas mi dává za pravdu), že ve svém snažení nezůstanu osamocen. Již dnes je vícero lidí, kterým se myšlenka zalíbila, připraveno pomoci a skutečně pomáhají. Za to jim všem moc děkuji.  

   A teď nastává chvilka pro krátký výlet do historie a pro to málo, co jsem o Zahradním domu zjistil :

   Zahradní dům (lusthaus) byl postaven v r. 1732 jako součást Zámecké zahrady - tehdy ještě postavené ve francouzském barokním stylu s rovnými cestami a zastřiženými trávníky. Od počátku tento dům plnil jakousi úlohu prvního kulturního domu v Teplicích. Nástupem vlády Jana Nepomuka knížete Clary-Aldringena začínají v Teplicích rozsáhlé stavební úpravy v klasicistním stylu. Zámecká zahrada se mění na anglický park, který nahrazuje přímočaré cesty, pravoúhlé záhony, boskety, stříhané špalíry, bludiště a vodní kanály volně se vinoucími cestami, stromovými solitéry i náladovými skupinami, plochami trávníků, nepravidelnými hladinami dvou jezírek, oživených tureckými kachnami a zlatými rybami a celým souborem nejrůznějších templů, altánů a pavilónů, jež zde pak postupem času vzniknou. (cit. z knihy Milada Lejsková-Matyášová – Teplice v době klasicismu)

   Po velkém požáru 1. června 1793, při kterém za jedinou noc shořelo 155 domů a 11 stodol stojících tehdy ještě uvnitř hradeb došlo v regeneračním procesu města k jeho šťastnému znovuzrození a výstavbě, která ve svém důsledku po několika letech přivedla do Teplic takové velikány, jako byli L.v.Beethoven či J.W.Goethe, ruský car Alexandr I., pruský král Friedrich Vilém III., rakouský císař František I. a řadu dalších osobností uměleckého i politického života tehdejší Evropy.

   V té době se Teplicím říkalo MALÁ PAŘÍŽ.

Kontakt

Antonín Moravec U zámku 525/1, 415 01 Teplice +420608381424 zahradni.dum@seznam.cz